nosál bělohubý

Medvídkovitá šelma nosál bělohubý obývá nejrůznější typy lesů od Arizony, Mexika, přes střední Ameriku po západní Kolumbii, Ekvádor a Peru. Lidé zavlekli tento druh i na Floridu.

Významnou část dne věnují šelmičky vyhledávání potravy, kdy dlouhým a pohyblivým čenichem pátrají po zemi a ve skulinách, kde by něco našly k snědku. K vyhrabávání nebo obracení kamenů jim navíc pomáhají přední končetiny s dlouhými a ostrými drápy. Nosálové jsou všežravci, kteří nejsou příliš nároční, co se týče jejich jídelníčku. Rádi si pochutnají na bezobratlých, menších obratlovcích, ptačích vajíčkách, zdechlinách nebo hlízách a plodech rostlin.

Dospělí samci jsou samotáři žijící ve svém teritoriu, které se překrývá s územím, kde se vyskytují samice s mláďaty. Ty se shlukují do větších skupin, obvykle čítajících okolo 20 jedinců. Po dobu nepřítomnosti matky ve skupině, jsou mláďata hlídána nepříbuznými samicemi. Ke komunikaci v rámci skupiny používají mnoho různých zvuků. K udržování dobrých vztahů a soudržnosti uvnitř skupiny tráví jedinec část dne péčí o srst dalších členů.

Přes noc nosálové odpočívají na stromech, po kterých obratně šplhají díky dlouhým ostrým drápům a také dlouhému ocasu, který jim pomáhá při držení rovnováhy.

V době rozmnožování v přírodě, mezi měsíci únor a březen, se samec připojuje ke skupině samic a postupně se se všemi páří. Poté se zase vrací do svého teritoria. Samice jsou březí necelé tři měsíce. Asi měsíc před porodem samice dočasně opouští svoji skupinu, najde si klidné místo (dutinu stromu), kam porodí 2–6 mláďat. Ta jsou slepá a první měsíce života zcela závislá na své matce, která je kojí přibližně 4 měsíce. Poté se s matkou vrátí do její skupiny. Mladí nosálové pohlavně dospívají ve věku 2 let.  Mladé samičky mohou zůstat v rodné skupině, samečci odcházejí.

Blízký příbuzný nosál červený byl v minulosti běžně chován v zoologických zahradách. V roce 2016 byl tento druh zařazen EU do kategorie invazivních druhů. Od jeho držení se tak postupně upouští, protože se nesmí v lidské péči chovaní jedinci rozmnožovat a jejich chov je omezen pouze na dožití již dříve držených zvířat. Nosály červené tak pomalu střídají v zoologických zahradách nosálové bělohubý.