Časté dotazy

V případě nálezu poraněného zvířete se, prosím, obraťte na středisko ARCHA při Zoo Liberec.

Z bezpečnostních a hygienických důvodů nemají psi a ostatní domácí zvířata do Zoologické zahrady Liberec vstup povolen. Naše zoo je rozlohou poměrně malá a expozice se zpravidla nacházejí v těsné blízkosti návštěvnických tras. Zvířata ve výbězích (nebo to vaše) by se tak mohla snadno splašit a následkem toho ublížit našim ošetřovatelům, ostatním návštěvníkům zoo nebo i sama sobě.
Výjimku tvoří cvičení psi sloužící jako asistenční (s průkazem) u osob nevidomých či jinak znevýhodněných.

Z důvodu časté neukázněnosti některých návštěvníků, kteří nerespektovali pravidla návštěvního řádu, není povolen ani vstup návštěvníkům se psy umístěnými v taškách.

Bílý tygr není živočišným druhem ani poddruhem. V přírodě se nevyskytuje a není tedy ohrožen vyhynutím (na rozdíl od indického tygra, ze kterého bílý vzešel). V roce 1951 byl v Indii odchycen mladý samec tygra, který měl bílé zbarvení srsti. Tento jediný zakladatel byl dále v zajetí připouštěn na normálně zbarvené samice. Z potomků tohoto samce byli v dalších generacích vybíráni ti bílí a v soukromých chovech i jinak výjimečně zbarvení jedinci. Ti byli dále kříženi mezi sebou, což dodnes vede k množství geneticky vázaných zdravotních a tělesných vad.

 

Libercem prošlo za 24 let 22 bílých tygrů, přičemž rozmnožit se je podařilo pouze třikrát, a to za velkého úsilí a chovatelské péče.  Poslední vrh se v Liberci narodil v únoru 2016 a odchoval se jeden samec a jedna samice.  Stejně jako v případě předchozího odchovu, bylo velmi komplikované najít pro ně dobré umístění. Devatenáct měsíců byla obě zvířata marně v nabídkové listině zoo. V žádné jiné zoo o ně nebyl zájem.

 

Bílí tygři v liberecké zoo měli své poslání poplatné době. Má-li být zoo vnímána jako moderní, nemůže se donekonečna prezentovat stejnými „ikonami” jako cirkusy, obchodníci se zvířaty, produkující zvířata na kšeft a pro filmová či divadelní představení. Stejně jako lidská společnost i zoologické zahrady procházejí evolučním vývojem. Zoo Liberec se nevyhraňuje vůči vlastní historii. Do této historie patří několik generací libereckých šimpanzů, vyrůstajících v plenkách a oblečcích v rodinách svých chovatelů nebo uměle odchovaná mláďata levhartů či dalších velkých koček, která se prezentovala návštěvníkům na vodítku. Chov bílých tygrů je pokračováním příběhu vývoje zoologických zahrad. V těch moderních a dobře fungujících už nepotkáte oblečeného šimpanze či mládě šelmy na mazlení. Věříme, že jednou zvládneme plnit poslání zoologické zahrady i bez málo životných, křížených a v podstatě nemocných bílých tygrů.

 

Pokud se týká budoucnosti chovu bílých tygrů, ještě několik let bude u nás důstojně dožívat samice Surya Bára.  Ale zoo dnes nemohou být zvěřincem rarit. Toto poslání se nejen naplnilo, ale již nějaký čas se přežívá a je kontraproduktivní.

Návštěvnická trasa měří necelé 2 km.
Pomalou klidnou chůzí i se zastávkou na občerstvení vám návštěva zoo zabere cca 3 až 4 hodiny.

Zoologické zahrady již dlouhá léta nejsou jen zábavnou aktrakcí vystavující exotická zvířata. Jsou to především ochranářské instituce, které usilují o záchranu ohrožených živočišných druhů na naší planetě. Pokud je nějaký druh ve volné přírodě již vyhuben, nemusí to být jeho definitivní konec, pokud v zoologických zahradách ve světě žije dostatečně silná životaschopná populace a tyto zahrady spolu na chovu vybraného druhy nezištně spolupracují. Díky koordinovanému chovu v zoo se podařilo do volné přírody navrátit například koně Převalského či majny Rothschildovy. I lvi berberští na naší planetě přežívájí právě díky chovu v lidské péči v zoologických zahradách a třeba i je se podaří jednou do volné přírody navrátit.

Základem k záchraně jednotlivých druhů, které se ocitly na prahu vyhubení, je udržení životaschopné a geneticky co nejvariabilnější populace složené ze zdravých a silných jedinců. I v přírodě se stává, že samice své mládě nepřijme. Mnoho zvířecích matek se totiž o svá první mláďata neumí postarat. Většinou se ale z tohoto neúspěchu samice poučí a druhé čí třetí odchovy už bývají úspěšné. Ještě koncem minulého století se však  tato skutečnost v zoologických zahradách často přehlížela. V případě, že se samice o své mládě nestarala nebo hrozilo, že mu ublíží, ošetřovatelé jí mládě odebrali a odchovali tzv. uměle na flašku. Postupně se ale ukázalo, že se jedná o slepou cestu, která k záchraně celého živočišného druhu nevede. I když mládě v péči ošetřovatelů může prospívat a dožít se dospělosti, přestává být zvířetem svého druhu a ztrácí se své přirozené zvířecí instinkty a návyky. Z uměle odchovaných mláďat se tak stávají problematičtí jedinci, které už nelze v budoucnu zařadit do chovu a tím pádem i do záchrany celého druhu. Zvíře tak v lepším případě stráví osamělý život, protože v dospělosti se stává pro svého „páníčka“ nebezpečným a ostatní zvířecí jedinci stejného druhu ho do své smečky již nikdy nepřijmou. Uměle odchovaný jedinec nemá totiž některé přirozené sociální návyky svého druhu, a tak by se stal nenáviděným cizincem ve vlastní zvířecí skupině.

Pokud by vás problematika umělých odchovů zajímala více, doporučujeme shlédnout krátký dokumentární snímek o osudu uměle odchovaného šimpanze Sherlyho s názvem Opičí láska zde:

Může moje dítě do zoo s koloběžkou nebo odstrkovadlem?
Ne, z bezpečnostních důvodů nepovolujeme do zoo vstup s kolem (to můžete připoutat svým zámkem k venkovním stojanům), koloběžkou nebo dětským odsrkovadlem (ta vám zdarma uschováme na pokladně).