osel somálský

Oslové somálští obývají suché oblasti Etiopie a Eritrei. V Somálsku jsou pravděpodobně již vyhubeni. Tento druh lichokopytníka čelí bezprostřední hrozbě vyhubení. Patří k nejohroženějším druhům z velkých savců a zároveň je nejohroženější koňovitý lichokopytník na světě. V zajetí žije kolem 230 zvířat, ve volné přírodě odhadem 500–600 posledních jedinců.

Základním problémem při snaze o záchranu osla somálského je stálý úbytek vhodných lokalit, pytláctví a značně nestabilní politické prostředí s často zuřícími vojenskými konflikty a občanskými válkami. V neposlední řadě i časté křížení s domácími formami oslů, a s tím spojené znehodnocení genetické výbavy jednotlivých populací. Z těchto problémů plyne absolutní absence jakýchkoliv ochranářských aktivit a systému efektivní ochrany. Za stabilní se dá pokládat eritrejská populace čítající okolo 400 jedinců. Právě v Eritrei probíhá monitoring a výzkum druhu, který má sloužit jako základ projektu na jeho záchranu. Na tomto projektu liberecká zahrada v minulosti spolupracovala. Další populace osla somálského žije v oblastech s neúčinnou ochranou a nepříznivým politickým klimatem, proto se považuje do budoucna za ztracenou.

Osel somálský se vyznačují schopností přežít v extrémních podmínkách skalnatých terénů s tuhou trávou, která tvoří hlavní složku jejich potravy. Dokáže vydržet i mnoho dní bez příjmu tekutin. Velmi tvrdá kopyta mu umožňují pohybovat se po vyschlém a kamenitém podkladu.

Samice vytvářejí malé jednotky matek s mláďaty, které jsou na sobě nezávislé, sdružující se do větších skupin při pastvě. Mladí hřebci vytvářejí tzv. bakalářské skupiny – malá stáda samců, kteří čekají, až si budou moci vybojovat vlastní teritorium. Samci si obhajují teritorium s významným zdrojem (napajedlem), kam se klisny přicházejí napít a na oplátku umožňují majiteli území se s nimi pářit. Březost samice trvá zhruba 330–365 dní. Mládě váží cca 30 kg a první půlrok je závislé na matčině mléce. Pohlavně dospívá kolem tří let. Samice je schopna ve volné přírodě znovu zabřeznout až po odchování potomka, proto může mít mládě jen jednou za dva roky. V přírodě se oslové dožívají 15–20 let, v zajetí až 40 let.

Osel somálský je zapojen do programu EEP.

O našem chovu:

Zoologická zahrada Liberec chová tento druh osla od roku 1991. V současné době skupinu tvoří šest samic a jeden samec.

Zoo v minulosti spolupracovala se švýcarskou zoologickou zahradou v Basileji na monitoringu výskytu osla somálského ve východoafrické Eritrei. Aktivní záchraně divokých oslů a jejich případné reintrodukci ale zatím brání špatné civilizační podmínky v oblasti tzv. afrického rohu.

Dva z libereckých oslů somálských – Shaq (*2006) a Bovu (*2008) – byli v polovině roku 2009 vyvezeni jako součást projektu francouzské Zoo Beauval a místní vlády do Džibutska.

Oslové somálští patří k nejohroženějším druhům z velkých savců a zároveň je nejohroženější koňovitý lichokopytník na světě.