
Latinsky: Anolis marmoratus
Anglicky: Guadeloupe Anole
výskyt: Střední Amerika
- Řád: Šupinatí (Squamata)
- Velikost: 5,5–8 cm tělo, 15 cm ocas
- Potrava: bezobratlí (hmyz)
- Aktivita: denní
- Biotop: tropický les, blízkost lidských sídel
- Počet vajec: 1 ve snůšce
Anolis mramorovaný se vyskytuje na souostroví Guadeloupe v Karibském moři. Zde jej můžete spatřit po celém souostroví, a to nejen v tropických lesích, ale také v blízkosti lidských sídel. Tento druh ještěra zde vytváří sedm poddruhů, které se mezi sebou liší nejen velikostí a zbarvením, ale také ekologickými nároky na prostředí.
Anolis mramorovaný je středně veliký anolis, u kterého je na první pohled patrná pohlavní dvojtvárnost, kdy se samci od samic liší velikostí a zbarvením těla. Samice jsou menší a jejich zbarvení není tak výrazné. Základní zbarvení těla je u tohoto druhu ovlivněno klimatem, ve kterém se daný poddruh vyskytuje. Zvířata z vlhčích oblastí s bujnou vegetací jsou pestřejší a výraznější (smaragdově zelení), než anolisové ze suchých částí ostrova. Samci mají žlutá hrdélka, která jsou větší než ta u samic.
Pro anolisy obecně je charakteristický hrdelní lalok (hrdélko), který je až na pár výjimek přítomný u všech druhů. Tato hrdélka jsou druhově specifická. Jednotlivé druhy anolisů se mezi sebou liší zbarvením, tvarem a velikostí těchto kožních útvarů. Dokonce může být přítomen i rozdíl v barvě hrdélka mezi samcem a samicí v rámci jednoho druhu. Anolisové využívají hrdelní laloky jako komunikační nástroj mezi jedinci svého i jiného druhu. Hrdélko hraje důležitou roli v námluvách, dále také k vymezení teritoria a zahánění predátora.
Anolisové jsou také zajímaví svým chováním během námluv, kdy jedinci prezentují svá hrdélka, rytmicky kývají hlavou, zdvihají se na předních končetinách, kterými i krouživě „mávají“. Samice se často nechávají od samců nahánět. Jednotlivé prvky tohoto chování, jejich sled i frekvence jsou druhově specifické a brání tak mezidruhovému křížení.
Stejně jako některé druhy gekonů mají anolisové přísavné lamely na prstech, které jim umožňují pohyb po hladkém povrchu. Velmi obratně se pohybují po kmenech a větvích stromů, ale také po skalních útvarech a zdech budov.
Žijí na stejném kontinentu
Anolisové mají schopnost částečné barvoměny, kdy tmavnou nebo světlají podle jejich psychického nebo fyzického stavu. Například během páření jsou samci ve svém nejkontrastnějším zbarvení. V noci je naopak zbarvení anolisů nejsvětlejší.
Stupeň ohrožení podle IUCN:
EX – vyhynulý (Extinct), se přiřazuje druhům, u kterých zbývající exemplář zemřel nebo je pokládán za mrtvý. IUCN stanovilo rok 1500 jako předěl pro moderně vyhynulé druhy
EW – vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild) se přiřazuje druhům, u kterých několik jedinců v zajetí stále přežívá, ale ve volné přírodě už nežijí/nerostou.
CR – kriticky ohrožený (Critically Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí bezprostřednímu nebezpečí vyhynutí v blízké budoucnosti.
EN – ohrožený (Endangered) se přiřazuje druhům, které čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké budoucnosti.
VU – zranitelný (Vulnerable) se přiřazuje druhům, které čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období, pokud se podmínky nezmění.
NT – téměř ohrožený (Nearly Threatened) se přiřazuje druhům, které mohou být v blízké budoucnosti ohroženy vyhynutím, ale stále ještě nesplňují podmínky pro zařazení do stupně ohrožený.
LC – málo dotčený (Least Concern) jde o druhy, u nich jsou jen velmi malé nebo žádné obavy z vyhynutí.





























