O úskalích staveb v zoologických zahradách s projektantem
Zoo Liberec Radimem Špringlem
Žádné nové stavby, žádné velké rekonstrukce. To by se v následujících letech mělo v liberecké zoo změnit. Už za pár měsíců začne velká rekonstrukce žirafího výběhu včetně budovy, v dohlednu je razantní přestavba expozice a pavilonu levhartů a stále pokračují přípravy na rozšíření areálu o Údolí ohrožené divočiny, kde vznikne řada nových výběhů pro chladnomilné druhy zvířat. Stavět v zoo ovšem už z podstaty není nic jednoduchého. Kromě toho, že se musí dodržovat řada nařízení, doporučení a pravidel, má každý druh zvířete jiné požadavky na prostor, vybavení, obslužnost i welfare. A taky samozřejmě bezpečnost, a to zvířat i lidí. O tom, jak složitý je to proces, jsme si povídali s vedoucím technického oddělení v liberecké zoo Radimem Špringlem.
Jak to všechno začíná? Co je potřeba zařídit, než se začne stavět?
V prvé řadě se sejdu s naším hlavním zoologem Lubošem Melicharem nebo kurátorem ptáků Honzou Hanelem. S nimi musíme dojednat samotné zadání. Zoologové mi napíšou, jakou mají představu o výběhu a základní parametry, tj. pro koho bude určený, počet kusů, velikost, co všechno by měl obsahovat. Já to pak zhodnotím ze stavebního hlediska, co je možné, co ne, jak by to šlo zrealizovat.
Takže žádné předpisy nebo tabulky, jak má vypadat výběh pro tygra, neexistují?
Existují tak zvané husbandery, což jsou příručky se základními údaji, co by měl výběh pro konkrétní druh zvířete obsahovat a také vládní nařízení o chovu např. šelem. Tam se člověk dozví, jestli má mít výběh vodní plochu, jak velkou, hlubokou a podobně. Přesné parametry ale nejsou uvedené nikde. Sepíšou se veškeré poznámky a následně pak teprve může vzniknout zadání pro projektanty. Ty není úplně jednoduché najít, protože u nás jsou tak tři čtyři studia, která dělají přímo zoostavby. Těm ostatním pak musíme zadání pořádně „předžvýkat“, aby ho projektanti správně pochopili a aby věděli, na co si mají dát pozor. A to může být cokoli: umístění dveří, jejich velikost, jak se mají otvírat, aby se daly vyměňovat parkosy nebo kameny ve výběhu apod. Spousta věcí se musí vyrábět, být demontovatelná, aby se dal výběh vystěhovat, přestavět… Až když je projekt propracovaný do podrobností, může se začít soutěžit stavební firma.
Předpokládám, že pak následuje ta nezbytná administrativní část, stavební povolení apod., je u zoostaveb složitější?
Stavby v zoo musí ještě navíc schválit Státní veterinární správa a další dotčené odbory, jako je hygiena, životní prostředí apod. My samozřejmě u našich staveb musíme řešit spoustu věcí, které na první pohled nejsou zjevné. Musíme myslet na to, že je potřeba zvířata oddělovat, že se jim musí měnit písek nebo že taky mohou uhynout a my jej odtamtud musíme odvézt. To například u slona není jednoduchá záležitost, protože ho nemůžete vynášet před návštěvníky. Takže i když víme, že například velká vrata použijeme jednou za pět let, tak tam být musí. Je důležité všechno předem dobře promyslet, protože když se to jednou špatně udělá, tak se v tom dalších třicet let špatně pracuje.
Papoušci zatím neutekli
Kromě toho musíte myslet na schopnosti konkrétních druhů zvířat…
To ano, naposledy jsme takhle řešili voliéru pro papoušky nestor kea, kteří jsou velmi inteligentní a vynalézaví, takže jsme museli stavbu udělat tak, aby ji do týdne nerozmontovali. Už jsou tam rok a zatím neutekli, takže zatím dobrý. (smích)
Dá se říct, které stavby jsou náročnější? Ty pro šelmy, kvůli bezpečnosti, nebo například vodní stavby?
Nový pavilon pro šelmy nebo opice jsem zatím nestavěl, ale když o tom přemýšlím, tak složité jsou všechny stavby. Důležité je udělat si na ně čas, postavit je pořádně a snažit se vyvarovat chyb, které se pak těžce a hlavně draze napravují. V tomto ohledu nám hodně pomáhají tzv. technické komise, kde se sjíždíme z různých zoologických zahrad a navzájem si vyměňujeme zkušenosti, ty dobré i ty špatné. Protože i když to na papíře vypadá dobře, tak některé věci nemusí v praxi fungovat. Například když jsem jako čerstvý zaměstnanec zoo navrhl dvířka ve výběhu šelem, které ale neumožňovaly výhled na celý prostor a chovatel tak musel nejprve zjistit, jestli se zvíře neschovává za nimi. Tak se zařídili dvojité dveře, ty na straně výběhu mřížové a fungovalo to. Ale když bych se vrátil k původnímu dotazu, tak můžu říct, že asi nejjednodušší je ohrádka pro poníky. Tam stačí kůly a nějaká zábrana, aby nám neodešli. (smích) Prostě každá stavba má svoje specifika, která určuje buď druh zvířete, nebo například i klima.
Pozor na sníh
Mohl bys uvést nějaký příklad, kdy jste se museli přizpůsobovat libereckému počasí?
Konkrétně se to týká například voliér, kdy se musí počítat s tím, že může napadnout hodně sněhu. To jsme teď řešili například u zmiňovaných nestorů kea. Konstrukce musí unést 250 kilogramů na metr čtvereční. Takže voliéra sice vypadá jako jednoduchá, lehká stavba, musí mít ale pořádnou konstrukci s čtyřmetrovými piloty, které jsou zavrtané do skály. Nemělo by se tak stát, že večer napadne sníh a ráno jsou papoušci pryč.
Není tajemství, že řada výběhů v liberecké zoo je zastaralá. Dá se říct, s čím je největší problém?
Největším problémem liberecké zahrady je to, že se výběhy postavily ve stejné době, a proto jim najednou končí životnost. Kromě toho jsou poplatné době. Týká se to například slonince, což je podle mě vůbec nejhorší pavilon v celé zahradě a bude se s ním muset něco dělat. A to bude velký problém. Sloninec, který by odpovídal současným požadavkům, už z něj nepostavíte. Když ho zrekonstruujeme pro menší druh zvířete, pořád to bude stará stavba. Zároveň ale nemůžete nechat uprostřed zahrady „díru“, aby lidi chodili kolem a říkali: „Tady byli sloni.“ Když to ale zobecním, tak nás nejvíce trápí střechy, vytápění a stav oplocení.
Pavilony jsou sice už zastaralé, co se týče bezpečnosti, se ale návštěvníci nemusí bát, že by se tygr vydal na procházku…
To určitě ne. Co se týče bezpečnosti, tak mohou být návštěvníci v klidu. Všechny pavilony jsou vybaveny novými bezpečnostními prvky, takže ani když dojde k lidské chybě, zvíře se ven nedostane. Zároveň by se ale neměl dostat ani návštěvník do takové blízkosti, aby hrozilo nějaké zranění.
Takže se dát říct, že je potřeba chránit návštěvníka i před sebou samým?
Je to tak, musíme myslet na to, aby neměl návštěvník snadný přístup k výběhům, zvlášť ke druhům, kde hrozí nějaké nebezpečí, jako jsou šelmy nebo primáti. A to nemyslím jen děti. Když ale někdo přeleze plot, prodere se houštím ke kleci, pak přeleze druhý plot a strčí ruku, kam nemá, to už mu pak asi není pomoci.
Momentálně se chystá rekonstrukce hned několika výběhů. Co se týče těch větších tak jako první přijde na řadu žirafinec. V jaké je fázi?
Pokud vše dobře půjde, začne se už letos. Jedná se o náročnější rekonstrukci, která potrvá nejméně rok. Během této doby se výběh zvětší téměř až k budově veteriny, bude tedy zhruba dvojnásobný, dojde na terénní úpravy, zrekonstruuje se budova, přibude zimní výběh, kam budou moci žirafy v zimě (nesmí na zledovatělý povrch, kde jim hrozí pád, poz. red.), vznikne nová návštěvnická trasa s vyhlídkami. (Více o pavilonu žiraf v AVÍZOO 3/23) Největší problém ohledně nového žirafince bude s přemístěním žiraf, ale to je pak dotaz na zoology. V žádném případě nemohou zůstat zvířata ve výběhu. U všeho, co se v zoo dělá, se musí brát v prvé řadě ohledy na zvířata. Jsme naučení, že například u dravců nemůžeme půl roku rozjet motorové pily, protože jsou tito ptáci hodně citliví na hluk. Pak samozřejmě u každé větší stavby řešíme nejen budovy a samotný výběh, ale také vodní hospodářství, veřejné osvětlení, prostor pro marketingové a edukační prvky, rozhlas, kamerový systém pro chovatele, u žirafince musíme vymyslet, kam dáme hnojiště, technický dvůr… Prostě všechno.
Konec výkladních skříní
Zoo teď ale čeká i řada menších projektů. Co všechno se v nejbližší době bude opravovat, upravovat a tak podobně?
V současné chvíli je vysoutěžena rekonstrukce výběhu osla somálského, kde jde hlavně o úpravy terénu a stavbu kanalizace kvůli erozi půdy. Dále nás čeká oprava kontaktní zoo, střechy na veřejných toaletách, část střechy a výměna skel v pavilonu opic, rekonstrukce zázemí lachtanince, musíme připravit soutěž na stavbu zimoviště na hospodářském pavilonu a pak také rekonstrukce výběhu mravenečníka. (Momentálně finišují práce na novém domečku pro surikaty. Poz. red.).
A ještě se chystá projekt na rekonstrukci levhartince, kde už asi taky trochu tlačí čas kvůli kontrole z EAZY? Stávající výběhy už by zřejmě další kontrolou znovu neprošly.
Ano, tam nás také tlačí čas, jako všude. (smích) U levhartince jsme teď ve fázi studie. Celý výběh i se zázemím projde velmi razantní proměnou. Už to nebude výkladní skříň jako teď, skla nahradí kovové sítě, které budou přizpůsobené, aby jimi člověk nemohl prostrčit ani prst. Ale návštěvníci se nemusí bát, že bychom levharty před nimi schovali, budou tam vyhlídky, aby viděli do obou expozic. Také zázemí bude mnohem propracovanější, bude lepší systém na odpady, malá přípravna na krmivo apod.
Kdy by mělo být hotovo?
Zatím to vypadá, že nový levhartinec by mohl být za tři roky. Ale nikdy nevíme… Rekonstrukce Lidových sadů měla taky začít o několik měsíců dříve. Stát se může cokoli. (Zahájení rekonstrukce kulturního centra se odložilo, protože vítězná firma Brex se ocitla v insolvenci. poz. red.) A stejně jako jsme v Lidových sadech zrušili program „zbytečně“, tak se může stát, že se zvířata odvezou a pak se stavba opozdí, a my budeme koukat do prázdného výběhu. Zvířata ale nemůžete odvážet operativně, to je nutné přizpůsobit hlavně jejich potřebám a možnostem jejich umístění.
Ing. Radim Špringl jako vedoucí technického oddělení v Zoo Liberec působí dvanáctým rokem. Pro zoo už nepřímo pracoval před dvaceti lety jako student na letní brigádě u architekta Pavla Švancera, který pro libereckou zahradu vyprojektoval řadu významných staveb, mimo jiné pavilon žiraf.
