Rozhovor se zooložkou Dorotou Gremlicovou

Chov lvů, tygrů či levhartů prochází v posledních letech velkými proměnami. Stupňují se nároky na podmínky, v nichž žijí jak v zoologických zahradách, tak u soukromníků. V rozhovoru se zooložkou Dorotou Gremlicovou tentokrát vynecháme to „nejožehavější“ liberecké téma, tedy bílé tygry, ale podíváme se na chov šelem obecněji. Dozvíte se mimo jiné, proč není možné mít lva doma na gauči, jak to vypadá s libereckými šelmami i proč má v přírodě namále tygr ussurijský.

Pokud řekneme, že se chov zvířat v zoologických zahradách proměňuje, jaké jsou příčiny těchto změn?
Impulzy pro změny podmínek chovu a způsobů, jak zacházíme se zvířaty v lidské péči, přichází ze dvou zdrojů. Jedním jsou nové informace, které získáváme díky výzkumu ve volné přírodě. Poznatky o denní aktivitě nebo sociálním chování zvířat poskytují lepší představu o tom, co by jim obecně mohlo prospět. Druhým zdrojem podnětů je vyvíjející se vztah společnosti ke zvířatům. Představy o tom, jak by se se zvířaty mělo zacházet a jak by se v naší péči měla cítit, jsou proměnlivé a tyto změny se mohou promítnout i do závazných předpisů, legislativy, která pak dává pevný rámec tomu, kdo a za jakých okolností může určité skupiny nebo druhy zvířat chovat.

Bylo by možné uvést příklad takové proměny v chovu šelem v zoologických zahradách?
Nápadná je změna v přístupu k výživě zvířat. Výzkumem ve volné přírodě se daří odhalovat, jak zvířata potravu získávají, jak často i co přesně žerou, a zjištěné informace je možné přenášet do složení krmných dávek, nastavení krmného režimu a přiblížit se přirozenému stavu. Například lvi při lovu spolupracují, zaměřují se na velkou kořist, neloví a ani nežerou každý den. Jejich metabolismus je nastavený na jednorázový příjem značného množství potravy, kterou následně tráví, při častém příjmu malých dávek potravy nedosáhnou fyziologického pocitu nasycení. V jejich výživě se proto zoologické zahrady odklánějí od každodenního krmení svalovinou bez kůže a kostí, krmné dny jsou prokládány půsty, zvířatům jsou nabízeny větší porce masa s kostmi, srstí
i vnitřnostmi, individuální krmení střídá nebo nahrazuje krmení celé skupiny zvířat pohromadě, od pravidelných „rozvrhů“ krmení se přechází k méně předvídatelným schématům.
Významným posunem ve výživě zvířat je změna dostupnosti exotických potravin a specifických diet a výživových doplňků. Existují firmy, které se specializují na krmiva pro exotická zvířata, je možné nejen pořídit speciální granule pro červenou pandu, ale dokonce si vybrat mezi několika různými typy ten, který bude nejlépe vyhovovat potřebám daných jedinců.

Bez zubů a bez drápů

Zmiňovaly jsme proměny pravidel pro chov některých druhů zvířat, novelizací nedávno prošla také česká legislativa týkající se právě velkých šelem a lidoopů, která nově mimo jiné výslovně zakazuje domácí chovy těchto zvířat. Proč se lidem musí pořád vysvětlovat, že chovat velké šelmy doma opravdu není dobré? Ani pro lidi, a hlavně pro ta zvířata…
Ideálním modelem pro tuhle otázku jsou velké kočky, které domácí chovatele svým charismatem velmi lákají. Jednou ze zásadních komplikací idylického soužití s velkou kočkou je ale právě její „kočkovatost“. Nebyla by pravda tvrdit, že žádná jiná kočka než ta už domestikovaná nedokáže s člověkem navázat blízký vztah, existuje o tom i mnoho historických dokladů. Původní obyvatelé Severní a Jižní Ameriky chovali tradičně ve svých domácnostech pumy, na severu Afriky se lovilo s gepardy… Jenže každý, kdo někdy bydlel s domácí kočkou, ví, že i na tu nejmazlivější může přijít „kočičí chvilka“, během které člověka poškrábe nebo pokouše. Běžná domácí kočka váží tři nebo čtyři kila, pořádný lev sto osmdesát. A během svojí „kočičí chvilky“ pochopitelně kouše a drápe silou úměrnou své hmotnosti. Málokterý domácí chovatel je ochotný skutečně a do důsledku riskovat vážný úraz nebo dokonce smrt, a tak se nabízí zkusit tenhle aspekt kočičí povahy nějak obejít. Velkým kočkám, ze kterých mají být mazlíčci, jsou chirurgicky odstraňovány zuby a drápy, jsou trvale omezovány v pohybu nebo jsou jim celoživotně podávány tlumící látky. A tady naráží domácí chovy velkých koček na aktuální představu společnosti o tom, jak by se mělo se zvířaty zacházet, popsané praktiky jsou podle zákona považované za týrání.
Tygr v obýváku je buď nebezpečný svému chovateli i jeho okolí nebo trápený omezujícími a poškozujícími pokusy jeho nebezpečnost krotit. Proto nemůžeme mít tygra v obýváku.

Když ne v obýváku, za jakých okolností je možné mít tygra?
Držet tygra nebo jinou velkou kočku je možné pouze v řádně vybudovaném a schváleném chovatelském zařízení, které splňuje všechny parametry stanovené zákonem. Chovatel velkých koček musí doložit, že získal v oblasti chovu těchto zvířat řádné vzdělání, minimem je úspěšné absolvování specializovaného kurzu. Rozmnožovat velké šelmy a lidoopy mohou jen licencované zoologické zahrady. Takže by se už nemělo stát, že při brouzdání na „Bazoši“ narazíte na inzerát s nabídkou roztomilých lvíčat.

Nároky se mění

Zpřísňování pravidel pro chov velkých šelem se týká i naší zoo. Není tajemstvím, že oba naše „šelmince“ by potřebovaly zásadní úpravy. Jak to s nimi vypadá? Teď i do budoucna.
Pavilon šelem ani pavilon levhartů nejsou z pohledu moderního chovatelství zcela vyhovující. To v žádném případě neznamená, že bychom se dopouštěli držení zvířat v nevhodných podmínkách, stále jsme „v mezích zákona“. Pokud ale chceme v chovu velkých šelem pokračovat, budeme muset chovatelská zařízení výrazně upravit, aby definitivně nezastarala. Není to tak dlouho, co v pavilonu šelem žil pár lvů, dospělý tygr, dvě dospělé tygřice, odchovávala se v něm koťata a nikomu to nepřipadalo v nepořádku. O pár let později už to považujeme za nepřijatelné a prostory za nedostatečné.
A časový úsek, během kterého došlo k této změně vnímání, byl strašně krátký, vlastně jen pár let. Musíme neustále sledovat, jako moc jsou podmínky, které jsme schopní velkým šelmám nabídnout, pro zvířata vyhovující a případně být schopní přehodnotit druhovou skladbu v chovatelských prostorách, které máme k dispozici.

V nejbližší době se ale plánuje jen rekonstrukce pavilonu levhartů?
„Levhartinec“ by měl přijít na řadu hned po pavilonu žiraf. Projekt zahrnuje kompletní přestavbu stávajících vnitřních a venkovních prostor a rozšíření pavilonu
o dva přírodní výběhy, zvířata tak budou mít k dispozici podstatně více místa. Vzhledem k tomu, že zde i nadále chceme chovat chladnomilné druhy, vnitřní prostory by měly sloužit pouze k manipulaci se zvířaty a není potřeba je výrazně rozšiřovat. Plány na rekonstrukci pavilonu lvů zatím nejsou tak daleko, konkrétní projekt ještě zpracovaný není a jeho podoba se bude odvíjet od finálního chovatelského záměru, pro který se zahrada rozhodne, například jestli pavilon upravovat pro smečku lvů, nebo jestli je vhodnější prostory přizpůsobit pro nějaký jiný druh. (Chov velkých šelem by měl v liberecké zoo pokračovat po otevření nové části areálu Údolí ohrožené divočiny, kde je v plánu expozice tygra ussurijského. Poz. red.)

Vyhynou kvůli válce?

Zoologické zahrady fungují také jako ochranářské instituce a jedním z jejich cílů je posilování populací v místě původního výskytu druhů. Daří se to u ptáků, podařilo se to u rysa, jak je to s velkými kočkami?
Existují projekty zabývající se návratem velkých kočkovitých šelem do volné přírody. Velmi slibně vypadal reintrodukční program pro levharty perské v Národním parku Sochi v Rusku, do kterého se aktivně zapojovaly zoologické zahrady z Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA). Levharty se dařilo rozmnožovat v chovatelském středisku Sochi Breeding Center a došlo i k vypuštění několika zde odchovaných a na samostatný život připravených jedinců do oblasti národního parku. S vypuknutím konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou se EAZA na projektu podílet přestala a o aktuální situaci v oblasti nemáme žádné informace.
Podobně smutná je situace u tygrů ussurijských, na které se soustředilo veliké úsilí a zdroje. Tygry, kteří jsou aktuálně pod velkým tlakem ze strany pytláků kvůli vysoké poptávce po částech jejich těl pro lidové asijské léčitelství, v rezervacích na území Ruska hlídala armáda, stavy zvířat dokonce rostly… A vojáci teď mají jiné povinnosti, a nikdo neví, co se s tygry děje. Je bohužel velmi pravděpodobné, že nelegální lov bují a situace může dospět tak daleko, že populace v lidské péči se stane záchovnou, že ve volné přírodě zůstane tak málo jedinců, že budou tygři ussurijští čelit vyhynutí.

Takže když to shrnu, chov velkých šelem má v zoologických zahradách své opodstatnění?
Zoologické zahrady se soustředí na chov těch druhů velkých šelem, kterým se v lidské péči daří, a pro jejichž držení nacházejí dostatečně pádné důvody. Nezbytná je spolupráce a koordinace úsilí nejen mezi zoologickými zahradami, ale také mezi dalšími ochranářskými organizacemi a institucemi. Jednou z důležitých úloh, které velké šelmy v lidské péči plní, je zastřešit jako „vlajková loď“ také ochranu druhů, které jsou menší nebo méně charismatické, a které, ač by si zasloužily stejnou péči, zůstávají v pozadí a je výrazně složitější získat pro ně pozornost veřejnosti a finance pro projekty zaměřené na jejich ochranu.

Šelmičky v nevýhodě

Když se vrátím k současným požadavkům na chov velkých šelem, není právě chov menších druhů pro zoologické zahrady schůdnější cesta?
Pokud si šelmy rozdělíme podle velikosti na „šelmy“ a „šelmičky“, menší druhy jsou ve zjevné nevýhodě, co se týče obecné známosti, popularity a množství péče, která se jim věnuje. Neplatí to úplně stoprocentně, i šelmičky mezi sebou mají charismatické, populární zástupce, jako jsou surikaty nebo červené pandy, ale obecně jsou menší druhy v obtížnější situaci. Odborná skupina pro kočky při Mezinárodním svazu ochrany přírody (IUCN SSC Cat Specialist Group) uvádí, že z celkového množství financí věnovaných na ochranu a péči o kočkovité šelmy je méně než jedno procento věnováno malým kočkám, naprostá většina připadne těm velkým.
U mnoha druhů šelmiček se zoologickým zahradám obtížně rozhoduje, jestli chov v lidské péči vůbec potřebují, informace o stavech populací a míře jejich ohrožení ve volné přírodě jsou nedostatečné, zastaralé nebo zcela chybí, poslední hodnocení pro Červený seznam (IUCN Red List) jsou deset let i více stará a nezahrnují jasné stanovisko ohledně vhodnosti nebo nutnosti péče
o druh ex situ, založení záchovné populace. Zároveň často nemáme údaje o sociálním uspořádání, reprodukci nebo potravní strategii málo prostudovaných druhů a jen odvozujeme a odhadujeme na základě informací známých o příbuzných druzích a chov se pak nemusí dařit. A v neposlední řadě se mnoho šelmiček obtížně prezentuje návštěvníkům zoologických zahrad, protože jsou „nudně“ zbarvené, solitérně nebo skrytě žijící nebo třeba aktivní v noci.

Ale pokud už není populace v zoo a zjistí se, že ten druh má namále, tak získat zvířata z volné přírody už není možné nebo ano?
Pokud expertní skupiny pod IUCN doporučí, aby byla založena ex situ populace, pak je možné legálně zorganizovat odchyt jedinců v přírodě. Má to samozřejmě velmi přísná pravidla, která přesně určují kolik jedinců, jakého pohlaví a z jakých lokalit může být odchyceno, následný chov pak musí probíhat ve vhodných a kontrolovaných podmínkách a podobně. Další cesta vede přes záchranná centra, kam se dostávají zabavení nebo poranění jedinci, které není vždy možné vrátit do volné přírody.

Jaké zvíře z malých šelem by se tobě osobně líbilo v naší zoo?
Zatím nechováme žádného ze zástupců živých a veselých kunovitých, určitě bychom dokázali vytvořit vhodné podmínky pro chladnomilného rosomáka, teplomilnou tayru nebo některou z ohrožených vyder. Přišlo by mi zajímavé představit návštěvníkům některého ze skupinově žijících psovitých, třeba v přírodě ohrožené dhouly. A pozornost by si zasloužili také madagaskarské šelmy, fosy a galidie, vzhledem k obavám o jejich budoucnost, které panují v „zoo komunitě“ kvůli rapidnímu úbytku jejich přirozeného prostředí.

Ing. Dorota Gremlicová působila v liberecké zoo už za studií na České zemědělské univerzitě, obor Speciální chovy. Jako zoolog se specializací na šelmy a malé savce působí v zoo od roku 2020, působí zde také jako welfare specialistka.

Další články

weby2

Technickou podporu stránky zajišťuje firma Webyplus.cz