Vážení přátelé, milí čtenáři elektronického informačního čtvrtletníku AVÍZOO. Dostává se vám do rukou další porce informací ze zákulisí a z historie nejstarší zoo v Česku.
Dovolím si začít trochu osobně, jedno z hlavních témat magazínu mě totiž provázelo velkou částí mého života a přivedlo mě až do liberecké zoologické zahrady. Už jako malý kluk, vyrůstající na pražském předměstí, jsem prý vždy tvrdil, že budu jednou veterinářem a budu operovat tygra. Mé okolí nad tím kroutilo hlavou a plánovalo mi budoucnost strojaře nebo projektanta. Já byl ale paličatý. A tak jsem nejdříve vystudoval na zootechnika, abych se přesunul do Brna na veterinární univerzitu. Do značné míry ovlivněn romány Jamese Herriota jsem odmítal v té době vznikající veterinární specializace a plánoval jsem být veterinářem „univerzálním“, léčícím všechny druhy a velikosti zvířat. Chlupatá, opeřená, vážící tunu i několik gramů. A tak jsem po dovršení studia léčil služební psy na vojenské základně během povinné prezenční služby v armádě, dva roky jezdil po nocích ke komplikovaným porodům telat a léčil v rámci venkovské praxe zvířata od slepice po plemenného býka. Pět let jsem následně pracoval na veterinární klinice s 24hodinovým provozem. Jezdil léčit koně, zvířata v útulcích a stanicích pro handicapované živočichy. Zde jsem se dostal i k veterinární práci v liberecké zoologické zahradě, během níž se dostalo i na operaci tygra.
V roce 2004 se mi život opět trochu zamíchal a práci veterináře jsem vyměnil za pozici ředitele zoologické zahrady. Z člověka pracujícího většinou na nohou a v terénu jsem se stal úředníkem, většinou sedícím v kanceláři nebo na různých jednáních. Tygři mě ale provázeli dál. Zoo Liberec se mimo jiné profilovala jako chovatel bílých tygrů. Ve své době to byl zdařilý marketingový tah. Ten se ale bohužel po čase měnil v noční můru, s nutností předstoupit před veřejnost a začít vysvětlovat, že moderní zoologické zahrady nemohou (a ty sdružené v EAZA ani nesmí) nadále chovat „hříčky přírody“, křížence a jiné jedince, jejichž chov nepřispívá k ochraně přírody. Lidmi vytvořené, či uměle (oproti přírodním zákonitostem) v chovu udržované, jedinc, zabírající cenný chovatelský prostor zvířecím druhům, jejichž existence v přírodě je skutečně ohrožená.
Zároveň se stala expozice bílých tygrů symbolem postupného zastarávání našich expozic ve srovnání s velmi rychle se rozvíjejícími trendy chovu volně žijících zvířat v lidské péči a jejich prezentace veřejnosti. S rukou na srdci jsme si museli před několika lety přiznat, že ve světle měnící se doby již tygry nevystavujeme v expozici, ale ve „výloze“. Proto jsem rád, že právě tygři by se měli stát v liberecké zoo opět symbolem. Tentokrát symbolem nové etapy výrazných změn v historii, současnosti a budoucnosti nejstarší zoo na našem území, ke které může dojít především díky spolupráci města Liberec a Libereckého kraje. V současné době probíhá proces pořízení generelu rozvoje nového území, které bylo zoo svěřeno k jejímu rozšíření a modernizaci. Na 12 hektarech nových pozemků, obklopujících bývalý letní amfiteátr, začne do několika let vznikat nová část liberecké zoo. V rámci právě probíhajícího soutěžního dialogu hledá pět přihlášených krajinářsko-architektonických studií nejoptimálnější a nejzajímavější cestu, jakým způsobem k našemu zadání přistoupit. Dominantní expozice první etapy, která se stala jejím symbolem, bude chovatelské a expoziční zařízení pro jeden z nejohroženějších druhů tygra na naší planetě. Na několika stovkách metrů čtverečních, v přirozeném přírodním prostředí, budeme chovat tygry ussurijské. O tomto procesu příprav na rozšíření zoo a především na zlepšení podmínek pro chov zvířat, ale i poskytnutí lepšího zážitku návštěvníkům, přineseme informace v některém z příštích čísel AVÍZOO.
V tomto čísle si zatím dále přečtěte zajímavé informace o specifikách zoo staveb, o novinkách v našich terénních ochranářských projektech, zajímavosti o jednom z bývalých významných ředitelů i o tom, co obnáší práce chovatelů ptáků. Dozvíte se, jak v záchranné stanici pro handicapované živočichy probíhají odchovy osiřelých mláďat, a zjistíte, že kulturní činnost v Lidových sadech nebyla přerušena ani kvůli zahájení dlouho očekávané rekonstrukce kulturního domu.
Příjemné letní čtení vám přeje.
David Nejedlo
