Nejvíce „zlobí“ keáci, „nejhodnější“ jsou sovy
Jejich úsek má na svém kontě jedny z největších chovatelských úspěchů v liberecké zoo. Kromě toho, že „dravčáci“ už dlouhá léta úspěšně odchovávají mláďata vzácných dravců, některé z nich se podařilo navrátit do volné přírody.
Úsek dravců obstarává sehraná trojice Martin Slavík, Jan Rejlek a Petr Honc. A právě posledně jmenovaný nám popsal, co všechno jejich každodenní práce obnáší. „Náplň práce se odvíjí od toho, jaké je zrovna roční období. Jinak je to, když je doba hnízdění nebo když máme mláďata, která musíme rozkrmovat,“ vysvětluje Petr Honc.
Chovatelská sezona, tedy doba rozmnožování, snášení vajec, rozkrmování mláďat až po jejich opuštění hnízda, trvá od listopadu do půlky léta. „V tu dobu potřebují ptáci klid, protože když se vyplaší, mohou si rozšlapat vejce, nalétávat do pletiva a podobně,“ vysvětluje Petr. Podle něj jsou dravci sice zvyklí na běžný návštěvnický hluk, větší technické zásahy jsou ale vyloučeny. Proto když mají návštěvníci pocit, že voliéry jsou nějak moc „zarostlé“, není to lajdáctví, ale nutnost.
Časově nejnáročnější je doba, kdy se rozkrmují mláďata. „To si pak bereme i noční, nemá smysl jezdit domů na pár hodin,“ dodává chovatel. Mláďatům supů je potřeba sousta nejprve natrávit, k čemuž slouží běžně dostupný přípravek typu Pancreolan, který lidé užívají na pálení žáhy.
Jejich úsek ovšem nezahrnuje pouze dravce v dolní části zahrady, patří tam také nestoři kea, krkavci, kontaktní zoo, osazenstvo soví stezky, líhně a také horní chovatelské zázemí. To je pro návštěvníky nedostupné a slouží k aklimatizaci ptáků, aby si zvykli na nové prostředí.
Kdo by si myslel, že nejnáročnější práce je s těmi nejmohutnějšími, tak by se mýlil. Nejhůř se totiž podle Petra pracuje s nestory kea, kteří patří nejen k nejchytřejším, ale také nejzvídavějším a nejhravějším ptákům. „Všechno si musíme pořád hlídat, nic nemůžeme nechat bez dozoru. Na chvíli se otočíte a už máte vysypaný kyblík nebo smeták na druhém konci voliéry. Kromě toho jsou hrozně zvědaví, poskakují kolem nás, rozvazují tkaničky a občas nás i klovnou. Ale nemyslí to zle,“ popisuje s úsměvem Petr. Dobrodružství a adrenalin si užijí také s dravci, když je potřeba vyměnit vejce za podkladek. (Vejce se pak ukládá do umělé líhně, kde je možné simulovat klimatické podmínky podnebí, odkud konkrétní druh pochází. Důležité je například hlídat, jestli se dostatečně odpařuje. poz. red.) Supi i orli si samozřejmě své budoucí potomstvo důsledně chrání a jen tak je nevydají. „Nejsou to žádní mazlíčci, umí být agresivní. Chodíme tam proto vyzbrojeni smetáky ve dvou, lépe ve třech,“ líčí ošetřovatel, který je i v běžném životě sokolník a dravce chová i doma. Při běžné rutině do voliér nevstupují, krmení se podává bezpečně přes pletivo. Dovnitř ale musí vcházet pravidelně nebo podle potřeb. Výběh se musí uklidit a vyměňuje se i voda v bazéncích.
A s kterými ptáky je práce nejjednodušší? „Tak to budou asi sovy. Ty většinou jen sedí a koukají, stačí jen zkontrolovat, jestli tam jsou,“ směje se Petr.
