Nejmenší úsek s největším zvířetem – chovatelé slonů
Pokračujeme v našem seriálu, kde představujeme jednotlivé profese v liberecké zoo. I tentokrát se zastavíme u chovatelů.
Pavilon slonů patří k jedněm z nejexponovanějších míst v liberecké zoo. A to i přesto, že jeho obyvatelé se dají spočítat na prstech jedné ruky: jeden tapír jihoamerický, dva nosálové bělohubí a především slonice Bala. Právě čtyřicetiletá samice slona indického zaměstnává chovatele zdaleka nejvíce. Vyžaduje totiž každodenní péči zahrnující koupel, peeling, cvičení… Dalo by se říct takový sloní wellness. Nic z toho ale není zbytečné. Práce se slony je v zoologických zahradách specifická sama o sobě a potřeby Baly jsou ještě speciálnější.
„Bala je handicapovaný slon. Má patologickou lordózu (nadměrné prohnutí páteře, poz. red.), což znamená, že má problémy i s končetinami. K tomu se přidružily i problémy sociálního rázu. Bala neumí správně komunikovat ve skupině, dostává se tak do kolizních situací a ocitá se na okraji skupiny,“ vysvětluje chovatel Václav Aschenbrenner, který na úseku slonů slouží téměř třicet let a postupně se zde staral o čtyři slony. Zároveň připomíná jednu zásadní věc – Bala je jeden z posledních slonů v zoologických zahradách, která je zvyklá na bezprostřední kontakt s člověkem. V praxi to znamená, že se jí chovatelé mohou dotýkat, cvičit s ní, kontrolovat ji končetiny a podobně.
Bala, odchycená v tehdejší Barmě, vyrostla v cirkusu a pozdější pokusy začlenit ji do skupiny selhaly, útočiště našla až v liberecké zahradě. „V té době už u nás byla Rání, což byla nadprůměrně inteligentní slonice. Byla dominantní, ale ne agresivní, a Bala se jí uměla podřídit. Po odchodu Rání jsme se obávali, že bude Bala více ve stresu, ale ukázalo se, že jí situace spíše vyhovuje a uklidnila se,“ popisuje chovatel několikaleté soužití sloních samic (Bala přicestovala v roce 2013, Rání uhynula 2021) a pokračuje: „Tady jsme s Balou mohli začít pracovat, což znamená, že musela dělat i věci, které jí sice nebyly příjemné, ale potřebovala je. Například se musela naučit zdolávat příkré schody do bazénu, což je dobré pro její pohybový aparát.“ Postupně se tak vybudoval každodenní program, který funguje dodnes a který je přizpůsobený jejím konkrétním fyzickým a psychickým potřebám.
Běžný den tak pro Balu začíná koupelí v bazénu. Ve vodě jí změkne pokožka, která je tak připravena pro dvouhodinové kartáčování. „Nejenže ji tímto namasírujeme, ale také zbavíme přerostlé kůže. Pokud bychom to neudělali, hrozila by jí například dermatitida,“ objasňuje chovatel. Díky této masáži dochází také ke stimulaci lymfatického systému, což prospívá mimo jiné končetinám. „Sloni mají dva velké problémy, a to jsou končetiny, které jsou velmi citlivé a nejsou přizpůsobeny na zdejší terén, a pak kůže. Proto je nutná každodenní péče,“ shrnuje Václav Aschenbrenner.
Nezbytnou součástí denního programu je i cvičení se slonem. To má podle chovatelů hned několik přidaných hodnot: rozcvičení bolavých končetin, nabourání stereotypů, tedy zachování psychické pohody (lidově řečeno, aby se slonice nenudila), a pak samozřejmě budování vztahu mezi chovatelem a zvířetem. Ten musí být postaven na vzájemném respektu. Zvládnout několikatunového slona není samozřejmě jednoduché a i „hodná“ a poslušná Bala se umí pořádně rozčílit. Z míry ji může vyvést jakákoli změna (stačí hromada nerozhrabaného písku) a to pak není radno se k ní přibližovat. Chovatelé musí v této situaci počkat, až se zvíře samo zklidní. Několikatunový kolos může způsobit vmžiku smrtelná zranění, což je také důvodem, proč zoologické zahrady prosazují bezkontaktní chov, při němž je mezi zvířetem a chovatelem vždy bariéra. „U slonů je důležité správně rozeznat, co si v dané situaci můžeme dovolit. Stane se, že se na Balu ráno kouknu a řeknu si: dnes cvičit nebudeme. A pokud bych ji nutil a nevšiml si třeba, že ji bolí zuby, následky by pak mohly být fatální. A troufnu si říct, že mezi chovateli v zoologických zahradách je už jen málo těch, kteří by to uměli vyhodnotit. To je ale způsobené i bezkontaktním chovem, který na chovatele klade jiné požadavky,“ vysvětluje Václav Aschenbrenner, který už před lety absolvoval dvě stáže v německých zoo a se slony pracuje od roku 1997. Původně má přitom vystudovanou polygrafickou školu, záhy ale zjistil, že dobře mu bude jinde. „Nastoupil jsem na brigádu na úsek slonů, hned jsem věděl, že sem patřím,“ zavzpomínal s úsměvem na závěr.
Na úseku slonů pracují dále
Chovatelé na úseku slonů: Václav Aschenbrenner, Milan Baranovský, Matyáš Fejtek.
K úseku patří také výběh koní domácích.
