Od roku 2019 svítí ve vestibulu hlavních pokladen v liberecké zoo křišťálový Strom biodiverzity. Zní to vznešeně, a tak trochu vědecky a odtažitě. Ve skutečnosti má tento název velice jednoduché vysvětlení – biodiverzita znamená různorodost živočišných druhů (bios – život, diversitas – rozmanitost, pestrost). Strom obsypaný křišťálovými lístky (některé nesou jména sponzorů) tak symbolizuje smysl moderních zoologických zahrad, a tím je boj o zachování celé rozmanitosti přírodní říše se všemi jejími tvory i rostlinami. Trochu smutné je, že tím, proti komu se bojuje, je člověk sám, respektive dopady jeho konání na ekosystémy po celém světě.
Strom biodiverzity tak poukazuje na to, že je potřeba chránit všechny živočišné druhy. Vyhynutí jednoho může vést k nevratným změnám, které postihnou nejen živočišnou, ale i rostlinnou říší. Řada zvířat totiž patří například mezi opylovače nebo rozšiřovače semen. Jednoduše řečeno, když některý živý prvek z přírody zmizí, jeho ztráta může vést k dalším a tento dominový efekt se může projevit i o několik tisíc kilometrů dál.
Přestože vymírání druhů je přirozený jev (těžko bychom sdíleli planetu s dinosaury), děje se tak pomalu a další druhy se tomu mají šanci stihnout přizpůsobit. V současnosti má ale lidská činnost na přírodní ekosystémy tak obrovské dopady, že některé druhy mizí rychlostí několika málo desítek let. Na vině přitom nemusí vždy například pytláci, ale může se jednat o důsledky rozšiřování měst, stavby infrastruktury, přehrad nebo přeměnu lesů na zemědělskou půdu. Lidí na Zemi přibývá a všichni chtějí někde bydlet a něco jíst. Protože se jedná zřejmě o nezadržitelný proces, je nutné o to více zvýšit úsilí v ochraně všeho živého v přírodě. Zoologické zahrady a další ochranářské instituce už desítky let bojují za přežití řady druhů zvířat a některé se daří vracet do přírody (liberecká zoo je např. velice úspěšná v reintrodukci orlosupa bradatého, který byl z evropské přírody vyhuben v roce 1913). Některým druhům už ale nepomůže nikdo.
Smutný konec jedné Marthy
Vyhynulých druhů zvířat jsou samozřejmě za existenci života na naší planetě nepočítaně. Měly na to čtyři miliardy let, takže se není čemu divit. Vymírání probíhalo ve vlnách, kterým říkáme masové vymírání. Během těchto epizod mohlo vždy vyhynout až 90 procent všech druhů. Na vině bylo většinou několik faktorů – například stovky tisíc let trvající erupce sopek, dopady asteroidů těžkých jako Mont Blanc, pohyb tektonických desek a další zanedbatelné události. A pak přišel člověk… Zatím sice nemá na svědomí vyhubení většiny (dokonce ani poloviny) živočišných druhů, nicméně u řady z nich se mu to povedlo. A nepotřeboval na to ani výbuch sopky, stačila mu puška, rybářské sítě nebo domácí mazlíčci (ano, i psi a kočky toho dokázali hodně napáchat na místě, kde se původně nevyskytovali).
Pojďme se podívat na ty nejznámější případy
Jedním z prvních dobře zdokumentovaných případů vyhynutí druhu byl konec holuba stěhovavého, který obýval Severní Ameriku. Jeho vyhynutí se opravdu nedalo přehlédnout, lidem se podařilo zlikvidovat během několika let obří hejna čítající celkem 3–5 miliard holubů. Pokud se dá věřit tehdejším svědectvím, dokázala tato hejna zcela překrýt oblohu a před padajícím trusem bylo nutné skrývat se pod deštníkem. Lidem se sice nepovedlo všechny holuby vystřílet, ale i tak to byl jejich konec. Když počty holubů stěhovavých klesly pod určité množství, nebyli schopni se dál množit. Poslední zástupce tohoto druhu – samice Martha – uhynula v roce 1914 v cincinnatské zoo, kde jí postavili pomník.
Dalším ze smutných příkladů byl neřízený lov velryb, který v 19. a 20. století vyvrcholil do té míry, že některé druhy kytovců se ocitly na hraně své existence (například dlouhověká velryba grónská, která byla u velrybářů obzvlášť oblíbená). Úbytek některých druhů velryb pak vedl k tomu, že kosatky, pro které jsou významnou potravou, musely hledat úlovek jinde. Vydaly se do mořských chaluhových lesů u západního pobřeží Ameriky, kde začaly lovit mořské vydry. Kvůli úbytku vyder se přemnožili mořští ježci, kteří lesy vypásli, a řada ryb, včetně těch, které jedí i lidé, z oblasti zmizela. Pokud se tak stane v místech, kde je rybolov pro místní obyvatelé životní nutností, jsou následky ještě fatálnější.
Podobné dopady na přírodu mělo například vyhubení jesetera ostrorypého (nebo také atlantského, kolem roku 2000) v Baltském moři, jehož ztráta ovlivnila potravní řetězce v ústích řek (měla vliv na úživnost pro další ryby i vodní ptáky) nebo konec obřích lemurů na Madagaskaru. Ti sice vymizeli už před řadou století, ale vzhledem k tomu, že patřili mezi významné přenašeče semen (v exkrementech), dodnes nemá na Madagaskaru mnoho druhů stromů přirozený způsob rozmnožování. Lidově řečeno se semena neroznáší, jak mají, a příroda je tak ochuzena o další stromky.
Velkou ztrátou pro přírodní ekosystémy jsou všechny druhy živočichů i rostlin. My si jen můžeme povzdechnout, že už nikdy nespatříme vakovlka tasmánského, kterého vyhubili v třicátých letech minulého století společnými silami farmáři a psi dingo, obrovskou želvu sloní, která svého času sloužila námořníkům jako „živá konzerva“, nebo delfínovce čínského obývajícího obří řeku Jang-c‘-ťiang, který se stal prvním kytovcem vyhynulým v novodobých dějinách. Naposledy byl viděn v roce 2007, osudným se mu stala industrializace Číny spojená s velkou říční dopravou i stavba gigantické přehrady Tři soutěsky.
A pokud chcete příklad, že i drastický pokles počtu některého živočišného druhu může mít fatální zdravotní následky pro lidi, přečtěte si článek v minulém čísle, kde připomínáme masivní úhyn supů v Indii v letech 2001–2005. (AVÍZOO, 3, 2025, https://zooliberec.cz/avizoo/)
Malý strom biodiverzity předává liberecká zoo jako ocenění osobnostem nebo organizacím jako poděkování za mimořádný přínos ochraně přírody. Letos jimi zástupci zoo obdarovali vládní představitele provincie Apayao na Filipínách za ochranu cenného území, kde byla mimo jiné objevena první hnízda orla opičího.
Křišťálové lístky na Velkém stromu biodiverzity mohou „patřit“ sponzorům, kteří poskytnou na podporu více než 15 tisíc korun, ať už na ochranu zvířat v lidské péči (tzv. ex situ) nebo na ochranářské projekty přímo v místě výskytu zvířat (in situ).
Stromy biodiverzity i lístky pocházejí z dílny českolipské firmy Memory Crystal.
