Liberecká zoo pomáhá přežít jednomu z nejohroženějších dravců na světě. Orel opičí je sice národním ptákem Filipín
a zdobí zdejší bankovky, v přírodě už ale žije jen několik set jedinců. Zvýšit jejich počet se už desítky let nedaří. Změnit by to mohla spolupráce filipínských ochránců přírody s českými i německými odborníky. Na konci září se vydala na ostrov Mindanao výprava zaštítěná libereckou zoologickou zahradou, která je v chovu dravců dlouhodobě velmi úspěšná.
Tři bedny, které vše změní
Hlavní kurátor ptáků liberecké zoo Jan Hanel vyrazil na Filipíny vybaven nejen letitými zkušenostmi, ale především třemi bednami, které obsahovaly vše podstatné pro zdárný odchov dravců. Nově tak filipínští chovatelé mají k dispozici například dva inkubátory, přesné váhy na vejce, profesionální mikroskop, kapiláry na odběr spermatu, prosvěcovačky vajec i přenosnou JIP, tedy odchovnu pro právě vylíhlého ptáka. Dopravit na Filipíny takto objemný náklad nebylo vůbec jednoduché. Především bylo nutné vyřešit otázku „kam s nimi“ a pak také překonat úskalí administrativy jak na české, tak filipínské straně. „Co se týče dopravy vybavení, nám velmi pomohla Česká ambasáda v Manile a také česká vláda. Část nákladu letěla vládním speciálem u příležitosti návštěvy politiků na Filipínách,“ vysvětluje Jan Hanel. Vybavení v hodnotě několika set tisíc korun se podařilo pořídit díky podpoře Zoo Olomouc, Zoopark Nehvizdy, Zoo Wupperthal, líhně dodala firma Procon-Grumbach. Vybavení i Jan Hanel míří do chovatelské stanice na ostrově Mindanau, kde už na něj budou čekat ošetřovatelé Dominik Tadena a Jay Are Montecino, kteří letos v dubnu absolvovali intenzivní školení v liberecké zoo a v chovné stanici v rakouském Haringsee. Oba pracují pro organizaci zaměřenou na záchranu orla opičího Philippine Eagle Foundation (PEF). Za dobu její existence od roku 1987 se ale podařilo odchovat pouhých šest mláďat, posledních deset let žádné. „Jejich aktivity jsou ale přitom na velmi vysoké úrovni. Snaží se chránit nejen zvířata samotná, ale i biotopy, kde ptáci žijí,“ podotýká Jan Hanel. Problémem však je zastaralé a nevyhovující vybavení. To by se mělo, jak všichni doufají, už brzo změnit.
Pomohou moderní technologie
Do chovného centra Jan Hanel dorazil v době vrcholící hnízdní sezóny, tedy v období, kdy se očekává, že samice budou snášet vejce. Naštěstí vše vyšlo podle plánu (a přírody) a liberecký ornitolog mohl pomáhat svým filipínským kolegům tři týdny s právě sneseným vejcem. „Už na jaře jsme jim vysvětlili podstatu líhnutí, jakou udržovat teplotu, vlhkost, kdy otáčet vejce a podobně. Ukázali jsme jim také, jak se mrazí sperma a ukládá v tekutém dusíku. Sperma pak mohou použít i za desítky let. Vzhledem k tomu, že je genofond orlů opičích velmi malý, může to ovlivnit jejich existenci do budoucna,“ dodává ornitolog, který zároveň přiznává, že odchov velkých dravců je běh na dlouho trať a výsledky se projeví až za řadu let. Kromě úspěšných odchovů je totiž také důležité dodržovat správné postupy při jejich repatriaci. V nadcházejících pěti letech plánují filipínští ochránci vrátit do přírody šestnáct jedinců orlů opičích. Právě metoda mražení spermatu a umělé inseminace představuje pro tyto dravce zřejmě největší naději na přežití.
Zbývá jich už jen pár set
V současnosti se odhaduje populace orlů opičích v přírodě na 300 až 400 hnízdních párů. Jedná se o endemického ptáka Filipín, kde už ale obývá jen několik málo ostrovů (Leyte, Luzon, Mindanao a Samar). Vzhledem k tomu, že v přírodě nemá žádného predátora, jsou za jeho drastickým úbytkem hlavně lidé. Před cíleným decimováním jej nezachránilo ani to, že je národním ptákem Filipín. Největším problémem je v současnosti úbytek životního prostoru, většina lesů ustoupila zemědělské půdě, převážně pěstování cukrové třtiny. Orel opičí přitom pro svůj život potřebuje až 11 hektarů lesního teritoria.
Orel opičí je vedený na Červeném seznamu IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) jako kriticky ohrožený druh. Dlouhá léta byl oblíbenou trofejí lovců, v současnosti je ale na Filipínách chráněný a za jeho zabití hrozí vysoké tresty.
Zoo Liberec působí na Filipínách dlouhodobě, s organizací Philippine Eagle Foundation navázala spolupráci v loňském roce. Na projektu se dále podílí také organizace Lestari, Falcon race, Zoo Olomouc, Zoopark Nehvizdy, Zoo Wuppertal a ČZU. Současná výprava by se neobešla bez pomoci Ministerstva zahraničních věcí ČR a Českého velvyslanectví ne Filipínách.
Orel opičí
foto: Philippine Eagle Foundation, Klaus Nigge
Orel opičí
foto: Philippine Eagle Foundation, Klaus Nigge
Orel opičí patří se svou délkou cca 105 cm a rozpětím křídel až 250 cm k největším dravcům světa. Je to obratný a rychlý lovec, dokáže vyvinout rychlost až 80 km/h. Jeho druhový název se skutečně odvíjí od toho, že je schopen ulovit například makaka jávského. Opice ale nejsou jeho jedinou potravou, na Mindanao je jeho hlavní kořistí letucha filipínská, dále jsou to například kaloni, cibetky, veverky aj.
Žijí v párech, samice snáší obvykle jedno vejce jednou za dva roky. Na hnízdě se střídají oba rodiče, více času ale na něm tráví samice. Mládě se plně osamostatňuje až na dvaceti měsících. Samice pohlavně dospívají v pěti letech, samci v sedmi.
