Potravní generalisté
versus specialisté
Kdo „sežere“ vše a kdo si vybírá
Některé druhy zvířat příliš vybíravé, co se týče potravy, nejsou. Zkonzumují téměř vše, co se zkonzumovat dá
a některým je dokonce jedno, zda je to rostlinného nebo živočišného původu. Takové prase divoké, lidově řečeno divočák, je opravdový všežravec a nepohrdne trávou, hlízami, bobulemi, kořeny, hmyzem, malými plazy, mršinami ani odpadky. Pak jsou tací, kteří se živí jen určitým druhem potravy. Může to být dokonce potrava, která je pro ostatní živočichy jedovatá, oni jsou však na ni závislí. Proto rozdělujeme zvířata nejen na všežravce, masožravce a býložravce, ale také na potravní generalisty a potravní specialisty.
Potravní generalisté
Mezi potravní generalisty patří druhy, které mohou žít v různých habitatech (jednodušeji řečeno životních podmínkách) a krmit se různou potravou. Mezi takové patří například mývalové, kteří obývají hory, lesy, ale také se dokázali (úspěšně) zabydlet ve velkoměstech.
V přírodě se živí vším možným od žab, korýšů, ryb, hmyzu, ptačích vajec až po ořechy, ovoce atd. Ve městech se jeho oblíbeným cílem staly odpadkové koše, popelnice nebo skládky a nepatří zde zrovna k vítaným návštěvníkům. Vzhledem k tomu, že je schopný se živit takto extrémní škálou potravy, se mu daří téměř všude a dopracoval se tak až na seznam invazních druhů. Mezi další generalisty patří např. medvěd hnědý, liška obecná, různé druhy hlodavců, ptáků, hmyzu apod.
Máme je taky:
V liberecké zoo patří mezi potravní generalisty (či oportunisty) například paviáni pláštíkoví, jejichž potravu tvoří především trsy trávy, travní semena a ovocné plody. V období sucha vyhrabávají hlízovité kořeny a opuncie bohaté na vodu. Poradí si i s tužšími vlákny, které dokážou dobře rozkousat díky silným čelistem s mohutnými stoličkami. Z živočišné říše požírají paviáni také hmyz, plže a další bezobratlé. Dokáží chytit i malé obratlovce, například ještěrku nebo hlodavce. Za potravou se mohou vydat až 10 km během dne.
Podobně je na tom zoborožec kaferský. Jako potrava mu slouží členovci (kobylky, termiti, brouci), v období sucha žáby, šneci, hadi, ještěrky, ale i ovoce a různá semena. Příležitostně si pochutnávají i na mršinách.
Potravní specialisté (ti vybíraví)
Oproti tomu potravní specialisté mají jídelníček velmi omezený. Živí se jen několika druhy rostlin nebo živočichů a jinou stravu odmítají. Takové druhy zvířat se pak mnohem hůř přizpůsobují změnám životního prostředí, následky klimatických změn nebo lidské činnosti tak na ně mohou mít devastující dopad. Jejich výhodou je, že často obývají oblasti s omezenými zdroji potravy, a tak jim jiné druhy zvířat nekonkurují.
Klasickým příkladem potravního specialisty je koala medvíkovitý, který se živí převážně eukalyptovými listy a kůrou. A i mezi nimi si vybírá. Z několika set druhů eukalyptů se omezuje na několik desítek z nich. Denně spase půl kila potravy, přičemž nemusí pít, stačí mu voda obsažená v listech. Konkurence se příliš bát nemusí, listy eukalyptu obsahují látky, které jsou pro jiné druhy zvířat jedovaté. Trávicí systém koal je ale na tyto látky přizpůsoben a umí je odbourávat.
Panda velká je dalším známým zástupcem potravních specialistů. Přestože se jedná o šelmu příbuznou medvědům, živí se téměř výhradně jen bambusovými výhonky. Protože se nejedná o příliš výživnou stravu, musí denně sežrat kolem dvanácti kilogramů a ani to ji neumožní vytvářet si dostatečné tukové zásoby. Pandy také vzhledem ke své velikosti rodí malá mláďata, odchovat se daří většinou jen jedno. Panda velká patří kvůli své potravní specializaci k ohroženým druhům, zatímco v minulosti byla lovena kvůli kožešině, později ji začal ohrožovat úbytek životního prostoru. Bambusové háje byly mýceny a přetvářeny na zemědělskou půdu. Dnes jsou pandy v Číně přísně chráněny.
Příkladem masožravého specialisty je rys kanadský, jehož jídelníček závisí na zajících měnivých. Extrémem mezi specializovanými predátory je pavouk Ammoxenus amphalodes, který se živí jen jedním druhem termita. Asi metr dlouzí hadi vejcožrouti se, jak už název napovídá, specializovali na požírání vajec. Umí je vyhledat pomocí čichu, pak rozevřou doširoka čelisti, polknou jej
a trny obratlů, které zasahují do jícnu, rozbijí skořápku.
U nás je také najdete:
Panda červená je na tom podobně jako její jmenovkyně panda velká (výše). I tento menší druh šelmy se živí převážně bambusovými výhonky, přestože má trávicí systém přizpůsobený k přijímání masité potravy. Protože nemá orgány typické pro býložravce, jako jsou dlouhá střeva nebo složený žaludek, musela se konzumaci rostlinné potravy chudé na živiny přizpůsobit jinak. Bambusových listů zkonzumuje velké množství, krmením stráví až 13 hodin denně a její metabolismus se zpomalil až na úroveň lenochodů.
U mravenečníka velkého není těžké odhadnout, čím se živí. Kromě mravenců jsou to ještě termiti. Celkem spořádá za den až dvě kila potravy (to je cca 30 tisíc mravenců či termitů). Nikdy ovšem termitiště nezlikviduje celé, nechce si vyčerpat potravu do budoucna. K chytání potravy má dokonale uzpůsobený jazyk – dlouhý a lepkavý. V zoologických zahradách se neživí samozřejmě mravenci (kdo by je chytal), ale speciální stravou přímo pro mravenečníky.
Mezi další zvířata, která jsou závislá na určitém druhu potravy, patří např. sob karelský, který potřebuje lišejník, lachtan hřivnatý živící se výhradně mořskými rybami, orlosup bradatý, který se živí v přírodě mršinami, včetně kostí a další.
