Pro mláďata

Jaro patří mláďatům

Jaro patří životu a i my se tentokrát na této stránce určené spíše mladším čtenářům budeme věnovat líhnutí, rození a pučení. Mezi živočichy totiž najdete celou škálu typů rodičů od těch pečlivých, kteří s mláďaty zůstávají několik let, až po ty, co své potomstvo opouští z nejrůznějších důvodů hned nebo krátce poté, co přijdou na svět. A někteří dokonce ještě předtím…

Připravili jsme proto pro vás letmé ohlédnutí, jak to chodí ve světě zvířat mezi rodiči a potomky.

Zasloužilí rodiče

Mezi ty zodpovědnější rodiče patří například lidoopi. Šimpanzí samice rodí jedno mládě (dvojčata jsou spíše výjimečná), které zůstává s matkou až šest let. První tři čtyři roky tráví v intenzivním kontaktu (na matce se tzv. vozí) a i další roky se drží poblíž. Orangutani dokonce tráví s matkou až osm let, dokud nejsou dobře připraveni na náročný život v korunách stromů.

Mezi obětavé matky patří také samice klokanů. Je známo, že klokani se rodí po krátké březosti (cca měsíc), mláďata jsou však veliká, respektive spíše malinká, jako fazole a matka je tak musí donosit ve vaku na břiše, což trvá asi půl roku. I pak se ale do vaku ještě vrací. Matka mezitím může znovu zabřeznout. Růst zárodku se ale po několika dnech zastaví a teprve poté, co předchozí mládě opustí vak, dojde k dalšímu vývoji. Může se tak stát, že samice klokanů mají tři mláďata – jedno jako embryo ve fázi zastaveného vývoje, druhé ve vaku a třetí, které už se sice nevrací do vaku, ale matka se o něj stále stará.

Co do obětavosti asi nemají konkurenci samičky červorů (obojživelníci připomínající žížalu, ovšem dlouhou několik desítek centimetrů). Konkrétně cecílie kroužkovaná, která živí potomstvo svým tělem. V praxi to znamená, že se malé cecílie svíjejí na těle své matky a hákovitými zuby odtrhávají její pokožku. Ta se jí během následujících dnů zregeneruje.

Abychom nechválili jen samičky – i mezi samci se najdou pečující rodiče. Je známým faktem, že samičky mořských koníčků kladou jikry do vaku na břiše samečků a ten chová zárodky vevnitř do vylíhnutí. Nutno dodat, že pak už si musí poradit mladí koníčci sami.

„Krkavčí“ rodiče

Ne všichni rodiče patří ke vzorným. Paradoxně zrovna krkavci patří k těm, kteří se o svá mláďata starají dobře a toto nelichotivé přízvisko si vysloužili nespravedlivě. Asi nejznámější případ, jak se zbavit rodičovského úvazku a zároveň si zařídit pokračování druhu je kukačka obecná. Ta svého potomka nikdy nespatří, protože vejce naklade do cizího hnízda (předtím ještě vyhodí jedno původní vejce z hnízda, aby zůstal zachovaný počet a náhradní rodiče nepojali podezření). Ani čerstvě vylíhlá kukačka se ale neprojeví jako zrovna příjemný sourozenec. Vzhledem k tomu, že mívá před ostatními vejci náskok, vylíhne se jako první a ostatní vejce nemilosrdně vystrká z hnízda. Zajistí si tak přísun potravy jen pro sebe.

Některá mláďata přicházejí na svět naprosto vybavena a pomoc rodičů nepotřebují. Příkladem mohou být mořské želvy. Ty nakladou vejce a dál už se o osud svých potomků nezajímají, mláďata si tak musí poradit sami a překonat nebezpečnou cestu od hnízda k moři. Většina z nich se stane obětí predátorů, proto některé druhy želv (například kožatka velká) kladou více než sto vajíček.

Někteří rodiče nejen že se nestarají, ale také jsou pro mláďata nebezpečná. Není až tak výjimečné, že své potomky nemilosrdně sežerou. Důvodů může být hned několik – mládě není schopné samostatného života, je konkurencí pro samce a sourozence, matka dá přednost přežití než smrti hladem apod. Na pozoru před svými rodiči se tak například musí mít malí varani komodští, lední medvědi nebo křečci. V liberecké zoo musel být oddělen od svého potomstva například viskačí samec, protože při předchozích vrzích mláďata usmrtil.