urial bucharský

Urial bucharský (poddruh ovce kruhorohé) se ve volné přírodě vyskytuje v Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Jejich počty jsou ale nestálé. Na konci 80. let se odhadovalo, že ve volné přírodě přežívá jen asi 1 000 zvířat. Populace přitom stále klesá a v některých oblastech jsou počty urialů velmi nízké. V současné době se velikost populace odhaduje pouze na 250 jedinců, a urial bucharský tak patří mezi nejvíce ohrožené velké savce na naši planetě.

Největší hrozbu pro volně žijící urialy představuje pytláctví, především v době tádžické občanské války bylo naprosto nekontrolovatelné. Dále také soupeření o zdroje s domácími zvířaty, umocněné navíc extrémními klimatickými podmínkami, jako jsou velká vedra a kruté zimy.

U uriala bucharského je vyvinuta pohlavní dvojtvárnost, kdy na první pohled poznáte rozdíl mezi dospělým samcem a samicí. Samci mají tmavou hřívu a impozantní rohy zatočené do okruží, které dosahují až metrové délky.

Reprodukční cyklus začíná v polovině října a trvá do poloviny listopadu, mláďata se rodí na počátku dubna.

Mezi největší predátory urialů patří levhart a šakal.

IUCN tento poddruh podle stupně ohrožení zatím nevyhodnocuje.

O našem chovu:
Zoo Liberec jako jediná zoologická zahrada v České republice chová tyto ohrožené kopytníky, a to od roku 2011.

Mezi největší predátory urialů patří levhart a šakal.