orel skalní

Obývá vysoko položené neobydlené oblasti Eurasie, severní Afriky a Severní Ameriky. Až na severské stěhovavé populace je orel skalní stálým ptákem.

Dospělý jedinec má hnědé zbarvení s třemi šedými pruhy na ocase, dole mírně zaobleným. Mláďata mají ocas zbarvený doběla, s černým pásem a bílou skvrnou na spodní části křídel. Nohy jsou opeřené až po prsty, zobák má dlouhý hákovitý tvar. Charakteristické jsou ostré drápy a tuhá křídla. Dorůstá velikosti k 1 metru, rozpětí křídel je více než dvojnásobné. Váží kolem 6 kilogramů.

Hnízda jsou stavěna na nepřístupných místech v puklinách a výklencích vysokých skalních stěn, méně často v korunách stromů. Orel je používá několik let, po každoročních drobných stavebních úpravách se z nich stávají obrovská monstra o výšce a průměru přes 2 metry. Hnízdění probíhá od března do dubna, na dvou šedohnědě skvrnitých vejcích pak samice sedí 4–45 dní. Občas je střídána samcem, který pro ni loví. Zpravidla odchovávají jen jedno mládě, protože druhé je starším odstrkováno a někdy i usmrceno. Po 75–80 dnech pobytu na hnízdě se ještě další 3–4 měsíce drží u rodičů. Ve volné přírodě se orel skalní dožívá 19 let, v zajetí až 50 let.

Hlavní potravou jsou středně velcí savci a ptáci. Orel skalní nepohrdne ani mršinami sysla, lišky, zajíce či sviště. Občas napadne velká zvířata, jako jsou malé srnky a jehňata. Svou kořist loví střemhlavým pádem, na rovině své oběti pronásleduje. Orel skalní loví sám, někdy s partnerem. V oblastech střední Asie je speciálně cvičen na lov lišek a vlků.

Zařazen do chovu zvláště chráněných druhů živočichů podle zákona č. 114/1992 Sb.

O našem chovu:
Zoologická zahrada Liberec chová tento druh od roku 1977. Mladý jedinec orla skalního narozený v Zoo Liberec byl vypuštěn v roce 2015 v Oderských vrších, a to pod záštitou projektu Návrat orlů skalních do ČR. Jednalo se o prvního jedince narozeného v zajetí, který byl následně vypuštěn do české přírody.

Zoologická zahrada Liberec chová tento druh od roku 1977.