Hledáte, hledáte ale zvíře pořád nikde?
Až pak si všimnete cedulky s upozorněním, že daný druh je momentálně přemístěn na zimoviště a uvidíte jej až za pár měsíců? Co to vlastně znamená, že zvířata „zimují“, kde se v té době nacházejí a proč je někdy i na tropické žáby moc teplo a na tučňáky moc zima, se dozvíte v našem povídání se zoology.
Na upozornění, že je zvíře momentálně v zázemí, narazíte nejčastěji u ptačích voliér a terárií s plazy a obojživelníky. Nejprve jsme se proto vydali s kurátorem ptáků liberecké zoo Janem Hanelem na obhlídku zimoviště v budově na hospodářském dvoře, kde je dočasně umístěno několik druhů opeřenců.
„Jsou tady druhy, které bývají přes léto venku, ale těch není moc. Pak jsou tady ptáci, kteří potřebují klid a není možné je odchovávat expozičně jako například tady toho zoborožce malajského,“ vysvětluje kurátor. Někteří ptáci zde také čekají na transporty, jiní zase fungují jako „záložní“ a střídají se s dalším párem v expozici. „Pak tady máme například samce a samici zoborožce vrubozobého, jedná se o ale o sourozence, takže nemohou být spolu a pojedou každý jinam,“ vysvětluje Jan Hanel. Podobně je na tom i párek ledňáků obrovských, kteří na sebe také koukají přes mříže. V jejich případě se sice nejedná o sourozenecký pár, ale občas to mezi nimi zajiskří natolik, až si vlítnou do peří. V zázemí tak čekají, až bude možné z nich sestavit fungující pár.
Jedním z hlavních důvodů, proč se některé druhy přesouvají na zimoviště, je samozřejmě zdejší klima. V chladnějších měsících tak na zimovišti nachází útočiště například supi kapucíni a supi afričtí, kteří sice mohou zůstávat ve venkovní voliéře i v podzimních měsících, když ale klesnou denní teploty k sedmi stupňům, stěhují se do tepla.
Pro někoho může být překvapení, že se před zimou schovávají i tučňáci Humboldtovy. Ne každý druh tučňáka totiž žije v krajině věčného ledu a sněhu, druh, který chová liberecká zoo, pochází z pobřeží Chile, kde jsou teploty mnohem milosrdnější. Tučňáci mají vlastní zimoviště ve skalce nad bazénem, kde se jim udržuje teplota kolem deseti stupňů a kde během zimy hnízdí.
Zimoviště využívají k hnízdění také pelikáni bílí, kteří tráví velkou část roku na jezeře, během listopadu se však za účasti většiny zaměstnanců odchytávají a odvážejí do nedalekého zázemí. Jan Hanel doufá, že se v nejbližších letech dočkají pelikáni zimoviště přímo u jezera, kde by měli mnohem komfortnější podmínky – v teplejších dnech by například mohli i do venkovního výběhu. O tom, že pelikáni ani na současném zimovišti nestrádají, svědčí, že už samice začaly hnízdit a snesly první vejce. Je tak pravděpodobné, že prvním mládětem v novém roce bude opět pelikán.
Voliéry na HP slouží nejen jako zimoviště, ale také jako karanténa a zázemí pro ptáky, kteří z nejrůznějších důvodů nemohou být chováni expozičně. Mají zde stabilní podmínky (teplotu i UV záření), nicméně i tyto prostory by v nejbližší budoucnosti měly projít rekonstrukcí, při které dojde například ke zvětšení voliér.
Kdo se schovává ve vinotéce?
Klima, respektive teplota v teráriích, je stěžejním důvodem také k zimování plazů a obojživelníků. Překvapivě některé druhy vyžadují po určitou dobu nižší teploty, než by člověk od živočichů pocházejících z tropických oblastí očekával. Proč tomu tak je, jsme se šli zeptat kurátorky obojživelníků a plazů Petry Hnidové. „Aktuálně například chladíme náš chovný pár ploskorepů Henkelových, kterým se v chovu v lidské péči dopřává od listopadu do ledna chladnější klima. A protože bychom museli ochladit všechna terária v expozici ještěrů, což by nesvědčilo jiným druhům, tak je přesouváme do zázemí, kde máme klimatickou jednotku a momentálně zde na začátku prosince udržujeme teploty 20 °C přes den s poklesem na 17–18 °C v noci. V minulém roce jsme například zimovali krokodýlovce čínské ve vinotéce. Přicestovali k nám ze Zoo Ostrava v říjnu a rovnou se šli zchladit místo vína. V teplotě okolo 15 °C jsme je drželi několik měsíců, a to až do začátku března,“ popisuje zooložka.
Letošní zimu stráví krokodýlovci v jejich novém paludáriu postaveném na míru ve vestibulu pavilonu ZooExpo. Přesto bude šance je zahlédnout velmi malá. Krokodýlovci reagují na pokles teploty snížením aktivity a spí zahrabaní v substrátu nebo ukrytí v dutinách korků. Tento přirozený odpočinek je důležitý pro jejich zdraví i reprodukční cyklus – napodobuje podmínky v přírodě, stimuluje chuť k páření, prodlužuje život a pomáhá udržet dobrou kondici. „Podobně jsou na tom s ochlazením v chladné části roku také žáby rohatky Cranwellovy. Tam nás ale zimování ve vinotéce teprve čeká. Pořídili jsme několik mladých žab a umístíme je tam až budou dostatečně veliké a silné. Díky novým prostorám máme i místo na speciálně upravená terária, tzv. vodní komory, v nichž dokážeme nasimulovat období dešťů nezbytné pro rozmnožení například právě rohatek,“ dodává Petra Hnidová.
Zázemí za novými expozicemi v pavilonu ZooExpo zároveň poskytuje dostatek místa pro odchovy mláďat. „Momentálně zde máme například patnáct mláďat ploskorepů rozdělených do tří terárií podle velikosti a asi 90 mladých pralesniček strašných, dále také třeba mladé rosničky včelí nebo pralesničky drobné. To dříve nebylo možné,“ pochvaluje si zooložka nový prostor, který vznikl v posledních letech díky realizaci dvou soustav terárií (jedny pro tropické žáby, druhé pro plazy) v pavilonu ZooExpo.
Stejně jako u ptáků také u obojživelníků a plazů jsou v zázemí umístěni živočichové, kteří čekají na dopárování nebo jsou zde „nahradníci“ pro případ úhynu expozičního zvířete. Některé druhy chovají zoologické zahrady jen velmi vzácně a sehnat dalšího jedince by tak mohl být velký problém.
Terária v zázemí fungují zároveň jako karantény pro živočichy, u nichž se objevila nákaza nebo čekají na transport. Dočasně zde mohou najít útočiště i zvířata, jejichž výběh se upravuje nebo zrovna neposkytuje vhodné podmínky. Proto momentálně není k vidění krajta zelená – její terárium na pavilonu tropů pro ni už nebylo vyhovující, a tak se v něm dočasně usídlili bazilišci zelení. Po renovaci se krajta opět vrátí.
Díky nově vzniklému prostoru může liberecká zoo chovat také druhy, jejichž terária jsou teprve „na papíře“. „Například tady máme ohroženou drobnou žabku atelopuse skvrnitého, kterého sice zatím nemáme kam umístit, ale víme, že v budoucnu pro něj budeme mít na ZooExpu expoziční terárium. Nabídla se jedinečná možnost jej pořídit ze zoo v Basileji a nechtěli jsme ji promarnit,“ vysvětluje Petra Hnidová.
Nové zázemí také poskytuje prostor pro chov krmného hmyzu a přípravu krmných dávek. Pěstují se zde také rostliny později využívané do terárií a je zde zařízení na reverzní osmózu. „Je to pro nás velmi důležitý prostor. Umožňuje nám chov druhů, které do té doby naše zoo nechovala,“ dodává na závěr Petra Hnidová.
Kdo je také schovaný
Vzhledem k tomu, že pavilon primátů nabízí svým obyvatelům i vnitřní expozice, tak se do zázemí na zimu umisťují pouze lemuři černí, kteří jsou přes léto ve výběhu na ostrůvku na jezeře. Jedná o druh pocházející původně z Madagaskaru, kde teploty nepadají pod 20 °C, je tedy jasné, že česká zima by jim příliš neprospěla. Podobně jsou na tom i další živočichové z teplejších krajin, kteří nemají vnitřní zateplený výběh, jako je např. osinák africký. Většina šelem chovaných v liberecké zoo se podle zooložky Doroty Gremlicové dokážou na středoevropské podnebí docela dobře adaptovat. Například pro lva může být sníh dokonce vítaným zpestřením, noc ale musí na rozdíl od teplejších měsíců trávit ve vnitřním výběhu.
Pelikáni opět neskorovali i přes výhodu domácího hřiště
Podzimní odchyt pelikánů patří v liberecké zoo k oblíbeným „sportovním událostem“, kdy jsou nelítostně poměřovány síly mezi lidským a ptačím týmem. Letos hráli mírnou přesilovku pelikáni, kterých bylo o tři více. Tu lidský tým vyvažoval výdobytky moderní civilizace a také záludností, protože část týmu se skrývala za stromy a zákeřně útočila v nečekaných momentech. Letošní souboj tak netrval příliš dlouho, a to i přesto, že se někteří ptačí účastníci pokusili o útěk z hracího pole. Naštěstí byli dezertéři včas dopadeni. Celková bilance je tak 1:0 pro lidský tým, a to v základní hrací době jedna hodina bez nastavovaného času.
